Komu není rady ...

Kdysi jsem někde četl zajímavý postřeh ve smyslu "Když se stanete úspěšnými, lidé za vámi začnou chodit, aby jste jim půjčili peníze nebo dali práci. Málokdo ale příjde zeptat se, jak jste úspěchu dosáhli a co má udělat proto, aby byl také úspěšný.". Předtím jsem o tom tak nepřemýšlel, ale po přečtení této definice jsem si toho začal všímat a je třeba říct, že tomu tak je.
Navíc bych to ale doplnil o vlastní dodatek "Když už se za vámi někdo přijde poradit, obyvkle se vaší radou stejně neřídí". Což je docela zajímavé - proč si lidé chodí pro radu, když se jí nakonec neřídí?
Obvykle to probíhá asi takhle: Nekdo přijde s dotazem typu "Chtěl bych začít prodávat XY (nebo rozjet internetový obchod s tím a s tím, začít nabízet nějakou službu ... to je celkem jedno). Co si o tom myslíš?". Povíte mu svůj názor, upozorníte na úskalí, která se svými zkušenostmi vidíte a řekněme, že mu doporučíte, aby do toho nešel. Obvykle odpoví "Hmm, dík" a jde do toho stejně (Zažil jsem i legrační situaci, kdy se mně kamarád ptal na můj názor na jeho nápad prodávat životní pojištění, což jsem mu poté, co jsem identifikoval, že jako cílovou skupinu vidí svoje příbuzné a známé a za roh už nevídí, nedoporučil s podrobným vysvětlením proč. Odpověď byla "Aha, chápu. Mimochodem, a ty nějakou pojistku máš, nepotřeboval bys?"). Ten, kdo si přišel pro radu ji nebere v potaz (a teď nejde o to, zda je dobrá nebo špatná - jde o to, že o tom ani moc nepřemýšlí pokud nepotvrzuje názor, který měl už před tím, než se přišel poradit), ale jedná se podle svého původního názoru. Pokud se za čas ukáže, že neuspěl, obvykle pak slyšíte, že přestože šlo o dobrý nápad, nevyšlo to, protože chyba byla v té a v té vnější příčině.
Proč se tedy málokdo řídí radou, pro kterou si přišel? Časem jsem si uvědomil, že lidé, kteří si přijdou pro radu, mají zřídka zájem o váš skutečný názor. Chtějí pouze potvrdit ten svůj. Pokud jim ho nepotvrdíte, vaše argumenty ve své mysli upozadí, byť by dávaly sebevětší logiku,a dále se řídí svým původním plánem.
Moje zkušenost říká, že lidi takto jednají opakovaně, v duchu přísloví "Komu není rady, tomu není (vzájemné hospodářské :) pomoci". Proto pokud za vámi chodí pro radu lidé, u kterých víte, že se jí neřídí, ušetřete si příště čas a námahu ...
Co je ale důležitější. Předpokládám, že míra sebereflexe čtenářů tohoto blogu je taková, že z tohoto příspěvku si odnesou prostý závěr: Když vy požádáte někoho o radu, posuzujte ji s vědomím, že máte tendenci držet se svého předem utvořeného názoru a snažte se ve vlastním zájmu rozhodnout objektivně ...

Nehledejte výmluvy

Kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá způsob.

Tato věta by zasloužila vytesat do kamene. Je v ní obsažen základ toho, proč jsou někteří lidé úspěšní a jiní ne. Zkuste pozorovat lidi kolem sebe a rozdíl v jejich chování. U těch neúspěšných zjistíte jednu vlastnost, která úspěšným "chybí". Hledají výmluvy, proč se jim nedaří. Nepřiznají, že problém je u nich a nesnaží se najít jeho řešení. S problémy se setkává každý z nás, ale úspěšný je ten, kdo místo, aby nad nimi skuhral, hledá jejich řešení.
Pokud se o něco snažíte, nějaké překážky se určitě vyskytnou. Patří k věci a musíte s nimi počítat. Můžete se na ně dokonce dívat pozitivně - jsou součástí cesty a to, že je překonáte, vás s jistotou posouvá dopředu. Navíc se něco naučíte a posílí to vaše sebevědomí. Vzdát to je hrozně snadné, každý problém na cestě vám nabízí pohodlnou výmluvu, proč nebylo možno uspět. Úspěšný je ten, kdo odolá.
Nehledejte výmluvy nebo omluvy vašich neúspěchů. A hlavně, dávejte si pozor na výmluvy a omluvy, kteté se vám nabízí. Místo toho vždy hledejte řešení.
Nevymlouvejte se ostatním, ale ani sami sobě. O cokoliv se snažíte, mějte na paměti: Nehledejte důvod, proč to nejde, hledejte způsob, jak to udělat.